Vedená kvantová meditácia PRIANIE

Práve som oslávila 25. narodeniny. :) Teda v skutočnosti 52....ale to je skoro to isté, že? A veľmi si prajem, nech z tej oslavy aj vy niečo máte, milí moji.

Tak viete čo? Zaplatím 25% ceny každému, kto si Prianie dopraje.

#SKUTOČNÝ PRÍBEH Stratený kľúčik

V našej Školičke (Škole hrou pre dospelákov) nachádzam v komentoch každý deň plno inšpirácie a zaujímavých príbehov. Školáci píšu svoje pocity k šúfličkom, ktoré sa v škole nachádzajú.

Ako napríklad šuflíček inšpiratívne video, koučovacia otázka, hádanka, prekvapenie alebo v neposlednom rade karta dňa.

Práve dnešný príbeh, ktorý je síce už rok aj niečo starý sa viaže ku karte dňa: “Úsmev je šťastie, ktoré máme rovno pod nosom.”

A takto ho napísala naša milá Hanka

7. januára 2020 o 9:45

Krásný den milí moji,

“Iba život strávený pre iných stojí za to žiť.” Krásné poselství ze špajzových dveří. Jak typické pro můj život. Jen se učím tady v šhpd obrátit pořadí.

Vyladit na “hladký chod” nejprve sebe, abych jej mohla přinést i těm “iným”. Opačně je to docela vyčerpávající.

A ke kartě dne bych dnes měla pro vás jeden úsměvný příběh ze včerejška:

O štěstí a vděčnosti

Den jako každý jiný. Ale zpětně byl vyhodnocen jako ten jeden z TOP dnů, kdy vděčnost proudila silou vodopádu. Byl celý úžasný, ale zkusme z něj ukousnout jen půlku.

Po obědě jsem vyrazila pro mou starší dceru na hory, kde úspěšně absolvovala kurz lyžařského instruktora s osvědčením s mezinárodní platností.

To, že ji na certifikátu zkomolili jméno, jsem nakonec brala jako formu bonusu, díky němuž si ji všichni vedoucí i spolužáci dobře zapamatují.

Ještě cestou domů už chodila řada nabídek na možnost využít tento certifikát ještě teď ve zkouškovém období.

Vzhledem k tomu, že má na konci ledna ještě jednu zkoušku, brala jsem to jako potvrzení toho, že jí to asi šlo a má do budoucna otevřeny další možnosti.

Včetně dobrých vztahů s těmi, kteří by se teoreticky mohli příští rok vyskytovat u její diplomové práce.

No a já jsem si cestou do zasněžených oblastí poprvé letos vyzkoušela, že první kontakt se sněhem a ledem na silnici v této zimě se dal zvládnout lépe třeba i s “mlynčekem.” O vděčnosti za to, že zpět už řídila dcera, se snad ani nemusím zmiňovat.

A to se ta vděčnost teprve rozjížděla. Večer jsem si jela po dlouhých prázdninách “zacvičit” do Ostravy Mohendžodáro.

Jen díky vrozené poctivosti (když se do něčeho pustíš, tak to dokončíš) jsem tentokrát po 3-týdenní pauze jela, protože se na mne ta odpočinková vánoční nálada nějak nalepila.

Nicméně první slova mne přesvědčila, že i tady platí, že “s poctivostí nejdál dojdeš” 🙂 . “Kdo tady dnes není, příjde o ty nejsilnější energie začátku roku.”

Super. Další vděčnost. A vděčnost se rozhodla, že to prostě v tom prvním letošním pondělí rozjede naplno. Účastním se kdejaké ptákoviny, ale přiznám se, že tato lekce pro mne byla náročná.

Cvičení typu 15 minut se smějeme, 15 minut naříkáme – na povel bez příčiny – patří do skupiny neoblíbených. S otázkou k čemu je to dobré a zda je dobré se do toho opravdu donutit, jsem si říkala, že to bude asi….

“Donuť se, uvidíš, co to přinese”. A přineslo. Další vděčnost, když cvičení tohoto typu konečně skončila. 🙂

Je pravda, že energie před a energie po se podstatně lišila. A teprve jsem měla poznat, jaké napojení jsem získala.

9 hodin večer, konec dnešní tvrdé lekce. Budu se převlíkat nebo jen přeběhnu, tak jak jsem, do auta a jedu domů ve své kalhotosukni. Mám na to dost odvahy takto chodit po Ostravě – vířilo mi hlavou.

Vzápětí jsem poznala, jaké energie jsme zrovna získaly. Zhmotnila jsem okamžitě. Zjistila jsem, že jsem si velice pravděpodobně nechala v šatně klíček ve skříňce a někdo jej uklidil za mě.

Po hodině hledání jsem usoudila, že můj sen se opravdu MÁ splnit. Mohu jet v tom, v čem jsem – je to totiž jediná možnost. 🙂

A tak jsem odcházela Ostravou k autu se sáčky na nohách, úsměvem na rtech a ještě jsem si k tomu dobrodružství radostně poskočila.

Už někde během toho hledání a žhavení telefonu s paní recepční, která by mohla pomoci, mi totiž došlo, jak neuvěřitelná vděčnost za tuto lekci se mne zmocňuje.

Měla jsem kabelku a klíče od auta u sebe. Bosolabkování pro mne je taky v pohodě a ještě jsem od lektorky dostala pochvalu, že jsme ty energie tak pěkně prošťouchly.

Že se ta hysterka, kterou jsme tak dlouho “kultivovaly”, projevila v té emočně příjemnější formě.

Projevila se tím smíchem, se kterým jsem odcházela. A bylo mi úplně jedno, co si o mne myslí partner jedné “kolegyně” čekající v autě, když mne viděl poskakovat po Ostravě v mém úboru a s igelitkama na nohách.

Našla jsem cestou na tomto dění ještě tolik vděčností, že jsem jen kulila oči (docela to v té tmě i pomáhá).

Při pohledu na stav benzínu v nádrži jsem například byla vděčna za to, že je tam ještě dost na cestu domů a zítra na cestu k pumpě.

Byla jsem už docela vděčná za teplo v autě a čekalo mne ještě otvírání a zavírání brány ve sněhu. Byla jsem velmi vděčna za ty ponožky a pytlíky na nohách.

Přátelé moji, vděčnost a úsměv jsou ingredience, kterých bych chtěla mít ve své životní polívčičce čím dál víc. A jak je vidět, lze je nacházet kdekoli.

Miluji život.

S láskou pac a pusu

8. januára 2020 o 10:45

Krásný den milí moji,

ještě kratičký závěr ke včerejšímu příběhu “O štěstí a vděčnosti”

Miluji svůj andělský mančaft a jejich smysl pro hru, inspiraci a humor. Volala mi před chvílí paní recepční z tanečního studia, že věci ze zamčené skříňky už má nachystány v recepci.

Vůbec nejkrásnější pointa celého příběhu byla ta, že paní ten klíč našla v tom košíčku, který jsme dvě a 2x prohledaly a fakt tam nebyl. 🙂

Několikrát jsem ten večer prosila anděly o pomoc – aby se klíč našel. Děkuji zlatíčka, našel se – skříňka zůstala celá a já z toho vytěžila ještě daleko daleko víc, než by se dalo, kdybychom tam ten klíč našly my.

MM a DM 🙂  (nová zkratka – miluji mančaft a děkuji mančaftu)

…..

Sila, čo ?

Som vďačná, že takéto úžasné príbehy môžete v Školičke zdieľať každý deň.

Majme sa a hrajme sa.

S láskou

Miriam

V škole hrou pre dospelákov sa naučíte veci, ktoré vás v škole NEnaučili a potrebujete ich pre radostný život v láske a hojnosti. Cesta vedie tadiaľto

Čo o nej hovoria tí, čo už vyskúšali jej účinky?

Samé príjemnosti 🙂

“Ďakujem Ti veľmi pekne za vedenie, za to ako mi s citom pomáhaš odhaľovať, čo potrebujem poliečiť v sebe. Už som bola na tejto ceste, takto s vedením mi to ide ľahšie. Sama som sa strácala a veľakrát som nevedela spracovať to ťažké, čo som nachádzala a vzdala som to, v obave, že ma to bude príliš bolieť a nezvládnem to.”

Janka V.

Miriam Štolfová
Autorka a "riaditeľka" Školy hrou pre dospelákov. Blogerka, youtuberka, lektorka osobného rozvoja.

Učí ľudí veci, ktoré sa v škole NEnaučili a sú potrebné k šťastnému životu v láske, mieri a hojnosti. Viac o Miriam tu: miriamstolfova.sk.

Ako si na tom s intuíciou?

Komentáre